MS U18 ve Finsku, předčilo mé představy, říká Lukáš Majer

Vedle trenérské činnosti se v prostějovském hokeji angažujete také jako redaktor oficiálního webu a za vaši dobrou práci jste byl nominován i do týmu eSports, který byl přítomen na Mistrovství světa osmnáctiletých ve Finsku. Jaká to byla pro vás zkušenost?
Obrovská, po všech stránkách. Už jen to, že člověk je na mistrovství světa, kde jsou nejlepší hokejisté jistého věku. Po hokejové, ale i životní stránce super. Byl jsem již v roce 2012 na Channel One Cupu v Rusku, v rámci turnajů Euro Hockey Tour, ale tohle mistrovství bylo víc a dost mi pomohlo.

Co bylo vlastně vaším úkolem na této akci?
Bylo toho dost. Základním bodem samozřejmě tvorba onlajnů z utkání. Tím, že až do semifinále jsme byli jediným přímým českým zdrojem informací z Česka, to bylo o to důležitější. Co se dalšího obsahu práce týče, tak klasické články, reportáže či video rozhovory s trenéry a především hráči a to jak České republiky, tak slovenského týmu. Mistrovství světa osmnáctek a především český mládežnický hokej si přítomnost médií na těchto akcích zaslouží. Pro hráče samotné jsou v tomto věku rozhovory také jistou zkušeností, proto je jen dobře, že eSports vysílá na tyto akce redaktory. Pro mě osobně to byl zase jiný pohled na hokej, i žurnalistika na mezinárodní úrovni je o něčem jiném.

 

 

Dalo se na takovéto sešlosti nejlepších světových mládežníků něco odpozorovat nebo se inspirovat do další trenérské práce?
Tak určitě. Tohle byla jedna z nejdůležitějších věcí, proč jsem na mistrovství byl a lidé, jenž dělali nominaci, to moc dobře věděli. Za to jim patří velký dík. Turnaj se hrál ve dvou městech. Jako hlavní Lappeenranta, kde hráli Češi a my také v centru tohoto města bydleli. Na stadion to bylo půl hodinu pěšky, někdy jsem tuto cestu chodil i čtyřikrát, ale stálo to za to. Sledoval jsem vedle zápasů i nespočet tréninků, suché rozcvičky, přípravy na utkání. Samozřejmě každá země volí jiný styl hokeje, což je zajímavé, že to poznáte klidně i na třicetiminutovém tréninku.

Většina týmů aktivně do tréninků zapojuje trenéry, i při zdánlivě jednoduchých cvičení, kdy na hráče vyvíjí tlak. Donutí je udělat kličku, modelují situace z utkání. Tohle se mi líbilo na Kanadě či Americe. Velmi pozitivní dojem udělala na turnaji česká reprezentace. Po osmi letech medaile, navíc stříbro je historický úspěch, ovšem oprávněný. Češi měli v dějišti turnaje velký respekt, ve čtvrtfinále s Rusy jim pomohlo štěstí, ale to k tomu patří. Zkušeností a poznatků je opravdu moc.

Co vás na mistrovství nejvíce zaujalo?
Asi někteří budou očekávat nějaký střípek z finského života, ale tím, že jsem na zimáku někdy strávil za den i 13 hodin, mám především hokejové poznatky (úsměv). Ono v Lappeenrantě, kromě jezera Saimaa, toho moc ani k vidění není. Ale zpět k hokeji. Některé české kluky znám osobně, třeba s Alexem Rašnerem jsem ještě rok a něco zpět hrál v týmu, takže úspěch jsem Čechům hodně přál. Takže i z tohoto pohledu to bylo zajímavé. Dále mě obrovsky bila do očí kvalita hráčů. I když mě kolega trenér v Prostějově upozorňoval, že osmnáctky jsou hukot, toto předčilo moje představy. Jednalo se o ročníky 1996, okrajově v týmech hráči 1997. Tito hráči stabilně jsou lídry v juniorkách, často již naskakují za A-tým, někteří hrají nejvyšší seniorské soutěže v zahraničí. Ten hokej byl na tyto ročníky opravdu špičkový. Jak jsem přijel domů, tak jsem slýchal otázky, zda se to dá nějak srovnat s našimi hráči. I když u toho nepůsobím, tak se na utkání těch kategorií pravidelně dívám, ale bohužel, ten rozdíl je více než markantní a ani to nejde srovnávat. Naopak by tyto šampionáty měly být motorem pro ligové hráče, kteří si třeba o sobě myslí, že jsou hokejisty. Dnešním klukům v dorostech chybí pokora. Tím že semifinále a finále pak dávala televize, se mohli podívat, jak to má vypadat. Věřím tomu, že většina mladých hokejistů, neměla ponětí, že nějaké MS je.

Měl byste pro nás i nějaké informace ze zákulisí, nebo alespoň z Finska celkově. Alespoň něco…
(smích). Vidím, že hokeje máte dost. Finsko je pěkná země, především okolo jezer je nádherná příroda. V zemi je celkem draho, ale panuje obrovská volnost, často přístupné zahrady, bez plotů. Finové jsou dobrosrdeční, snaží se problémy řešit, ale s úsměvem na tváři, což je pěkné. V Lappeenrantě hraje místní Saipa nejvyšší soutěž. Mají vedle sebe dvě haly, s tím, že v jedné jsou dvě kluziště, takže dohromady tři plochy. Tento komplex je ukryt kolem rodinných domů, takže třeba ani 30 metrů od haly chvílemi nemáte o nějakém hokeji ponětí.

Hokej report